Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně

Svou rozsáhlostí náleží mezi nejpřednější církevní stavby v Čechách. Je to mohutná trojlodní novorománská bazilika, stavěná z tesaného kamene, podle vzorů starých románských kostelů. Pro různé ozdoby v průčelí, na apsidách, věžích a sloupech je užito vzorů ze zachovalých českých a moravských románských chrámů. Plány zhotovil profesor stavitelství ve Vídni, architekt Karl Rösner (1804-1869), avšak mnohé podrobnosti v nich změnil pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann (1822-1897), pod jehož vedením stavbu prováděli stavitel Jan Bělský a kamenický mistr Karel Svoboda. Samotná stavba chrámu probíhala v letech 1854-1863. Délka celého kostela je 75 m a šířka 31 m , výška hlavní lodi je 27,5 m, délka 71 m a šířka 13,4 m. Obě vysoké věže dosahují výše přes 78 m a na jihu jsou situovány tři polokruhové apsidy. Ve své době byl kostel největší stavbou v Praze a jejích předměstích. V roce 1849, kdy počet zdejších obyvatel činil již 12 000, neměl Karlín svoji duchovní správu. Do roku 1851 spadal pod olšanskou farnost. V témže roce byl vysvěcen provizorní kostel na Karlínském náměstí u č.p. 59 a zřízena samostatná duchovní správa. Prvním duchovním správcem byl ustanoven český spisovatel, děkan Dr. Dominik Špachta (zemřel r. 1859).

Karlínští však stále toužili po vlastním, důstojném chrámu. O to, že se ho v nejbližších letech dočkali, se nejvíce zasloužila Jednota katolická v Praze, zvláště potom hrabě Otakar Černín a tehdejší svatovítský kanovník Jan Valerián Jirsík. K prosbám Jednoty katolické vydal v roce 1850 nový arcibiskup pražský, kardinál Bedřich, kníže ze Schwarzenberku, pastýřský list, v němž věřící vybízel k milodarům. Kardinál Bedřich přispěl ke stavbě kostela nejen četnými dary, ale zásluhu má i na umístění kostela v jižní části náměstí a na jeho slohu, neboť spolu s Dr. Františkem Ladislavem Riegrem prosadili tzv. styl byzantský (románský). Po úředním schválení stavby začaly sbírky po celé zemi. Přispěli do nich m.j. i císař Ferdinand Dobrotivý a jeho choť Marie Anna, ovdovělá císařovna Karolina Augusta (manželka Františka I.), podle níž je pojmenován Karlín – Karolinenthal. Dále členové metropolitní svatovítské kapituly s proboštem Václavem Vilémem Václavíkem, strahovský opat Jeroným Fiedler a velmistr řádů Křížovníků Jakub Beer. Po sehnání peněz, zakoupila karlínská obec v ceně 25 000 zlatých staveniště a okolní pozemky, které byly 9. března 1854 (tehdejší den sv.Cyrila a Metoděje) arcibiskupem Bedřichem ze Schwarzenberku vysvěceny.

Za devět let byl chrám dostavěn a 18. října 1863, při příležitosti milénia příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu, za účasti věřících z Prahy i venkova slavnostně vysvěcen. Chrám posvětil kardinál, arcibiskup pražský, Bedřich ze Schwarzenberku za přítomnosti budějovického biskupa Jana V. Jirsíka, jenž vysvětil boční oltář s. Václava a pražského světícího biskupa Petr Fr. Krejčího, jemuž připadl druhý boční oltář Panny Marie. Severní průčelí vyniká bohatou ornamentikou. Pod růžicovým kůrním oknem je v arkatuře umístěno jedenáct soch. Kristus a deset českých patronů od Čeňka Vodníka z roku 1913. Zvlášť bohaté je průčelí opatřené třemi profilovanými portály, opatřené různými románskými ozdobami. V nich jsou vkomponovány reliéfně provedené půlkruhové tympanony od Václava Levého (1820 – 1870). Nad hlavními vraty vidíme uprostřed postavy Ježíše Krista a jemu po obou stranách klečící slovanské apoštoly Cyrila a Metoděje. Nad levým vchodem je umístěn reliéf tympanonu První hřích, představující prarodiče Adama a Evu a nad pravým vchodem je výjev Zvěstování Panny Marie. Kovové dveře s plastickými reliéfy svým nákladem pořídil a věnoval tehdejší karlínský starosta Josef Götzl.Ulity byly v karlínské továrně Čeňka Daňka (1826 – 1893) a vsazeny byly r. 1879. Nové modely zhotovil sochař Karel Dvořák podle návrhu Josefa Mánesa (1820 – 1871). Návrh, který se zachoval, se skládal ze dvou variant. Mánes ho nakreslil nedlouho po svěcení chrámu v r. 1863 a jednotlivé medailony s výjevy ze života českých předních patronů zdokonaloval až do konce svého života. Se stavbou chrámu souvisely další Mánesovy práce : slavnostní Diplom obce Karlína Frant. Ladislavu Riegrovi (1861) a kardinálu Bedřichu Schwarzenbergovi (1863), kteří se nejvíce zasloužili o vybudování kostela, nebo Diplom města Karlína Františku Palackému, jež byl v r. 1861 jmenován čestným občanem Karlína. Při otevření chrámu v r. 1863 zhotovil pro slavobránu dva obrazy, Položení základního kamene a Svěcení chrámu. Hlavní prostředí bronzová vrata jsou dvoukřídlá, pokrytá měděnými deskami. Ze železa ulitý páskový a listový ornament slouží jako vroubení a ke spojení figurálních reliéfů. Nejvýše v tzv. mandorle, jsou umístěny celé postavy sv. Cyrila Metoděje. Pod nimi vidíme po čtyřech velkých medailonech s výjevy z českých legend, které si vzájemně horizontálně korespondují: - sv. Cyril, hlásající Slovanům křesťanskou víru a sv. Metoděj, udělující křest českému knížeti Bořivojovi: - sv. Václav, žehnající stavbě chrámu (klečící stavitel na výjevu je podobizna arch. Ullmanna) a na druhé straně jeho mučednická smrt : - sv. Ludmila, vyučující mladého Václava a její mučednická smrt, - sv. Vojtěch, prosící o déšť a naproti vítaný při návratu z Říma, - v dolním reliéfu mezi přítomnými jsou zobrazeni dobrodinci chrámu, továrník Č.Daněk a Mánesův příznivec starosta Josef Götzl. Obě řady reliéfů jsou svisle obklopeny řadou menších medailonů ve větších kruhových je zobrazeno poprsí dvanácti apoštolů a v menších kosočtvercích jsou hlavičky cherubínů. Všechny tyto reliéfy jsou odlity z bronzu. Oboje boční dveře věnoval také karlínský starosta Josef Götzl. Jsou pobity měděnými deskami a ozdobeny hlavami andělů z bronzu. V levé věži visí dva zvony. Největší ocelový zvon sv. Rocha, darovaný z Německa v r. 1892 o průměru 123 cm a zvon o průměru 108,5 cm, ulitý Mikolášem Löwem. V pravé věži je umíráček o průměru 46,5 cm, ulitý Karlem Bellmannem roku 1851. Věžní hodiny byly zhotoveny r. 1868 nákladem továrníka Daňka hodinářem Janem Holubem.

Při vstupu do kostela se nalézá architektonicky prostorná předsíň. Stojí zde dvě kropenky, jež daroval kameník chrámu Karel Svoboda, spolu s manželkou Annou. Samotný vnitřek rozděluje deset ozdobných pilířů na tři lodi, z nichž nejvyšší hlavní loď je osvětlena čtrnácti polokruhovými okny, opatřenými románskou kružbou. Boční lodi mají po sedmi oknech a jsou rovnoúhelně zakončeny. Podlaha je dlážděna havelskou žulou a byla pořízena sbírkou, učiněnou hrabětem Janem Harrachem. Z téže sbírky byla kryta dlažba ze sohlenhovského mramoru v presbytáři. Nákladem hraběte Harracha byly zhotoveny od Václava Žabky z Nechanic zéž čtyři dobové zpovědnice s bohatou románskou architekturou, umístěné po dvou v bočních lodích. Od stejného řezbáře je i kazatelna. Kolem jejího prsení stojí pět sošek (Jan Nepomucký, sv. František Paulánský, Panna Marie, Sv. Anna a sv.Alfréd) patronů členů rodiny Harrachů, kteří tuto kazatelnudali svým nákladem zhotovit a v r. 1863 ji věnovali kostelu.Proto je zde i jejich erb(na červeném poli zlatá koule, posázená třemi pštrosími pery).Stříška kazatelny má tvar starobylé koruny. Naproti kazatelně stojí mezi sloupy kříž, darovaný r. 1863 lékárníkemDittrichemz Malé Strany, od řezbáře Filipa Jakuba z Měděnce. Za schody na konci hlavní lodi je rozsáhlý presbytář, oddělený od apsidy vítězným (triumfálním) obloukem. Vidíme na něm poprsí proroků, a to zleva : Micheáše, Davida, Ezechiele, Zachariáše, Joela Jeremiáše, Mojžíše, Isaiáše, Šalamouna, Ozeáše, Barucha a Sofoniáše. Před ním je nízké zábradlí (tzv. Chórová přepážka) ze sliveneckého mramoru. Dvířka v tomto mramoru provedl zámečník Jan Novák ze Sychrova. Ve velké polokruhové apsidě stojí hlavní oltář, obklopený malbami. Malby byly zhotoveny nákladem Jednoty vlasteneckých přátel umění v Praze, v letech 1867 – 1873.Plány k těmto malbám zhotovil ředitel malířské akademie v Praze Josef Matyáš Trenkwald (1824 – 1897) a provedl je akademický malíř Gustav Vacek (1821 – 1894). Nejvýše je mandrile umístěn Spasitel, oděný bílou řízou a obklopený anděli. Dole uprostřed je Matka Boží na trůně, u kterého z obou stran klečí postavy sv. Cyrila a Metoděje. Okolo na každé straně je po šesti stojících apoštolech v nadživotní velikosti, a to zleva: sv.Bartoloměj, Jakub Menší, Ondřej, Tomáš, Jan a Pavel, dále Petr Filip, Tadeáš, Jakub, Šimon a Matěj. Nad stolem hlavního oltáře se vypíná mohutný baldachýn, vytesaný z bílé opuky (tzv. ciboriový oltář). Nad ním je s křížem z karpatského mramoru. Oltářní stůl (mensa) je ze sliveneckého mramoru a má pět vložek na způsob křížů z bílého egyptského mramoru.Na mense stojí stříbrný tabernákl (svatostánek), který zhotovil Jan Vondráček. Hlavní oltář věnovala obec Karlín. Autorem návrhu byl Bedřich Wachsmann (1820 – 1897). Na epištolní ( pravé) straně vedle presbytáře je křestní kaple (baptisterium) s polokruhovým zakončením, s velkou křtitelnicí, kterou daroval kameník chrámu Karel Svoboda. Je vytesána z jediného kusu opuky do tvaru kalicha, v přísně románském stylu.

V boční lodi na straně epištolní, stojí oltář sv. Václava, pořízený nákladem Marie Riegrové (1883 – 1892). Stůl je z tetínského a sliveneckého mramoru, řezby na oltáři zhotovil sochař Eduard Veselý. Na tabernáklu jsou obrazy českých patronů sv. Vojtěcha, Norberta, Ludmily a Prokopa od Josefa Mánesa, pro něhož nástěnná výzdoba karlínského chrámu zůstala snem a byla svěřena jiným rukám. Výzdoba tohoto chrámu neposkytla Mánesovi více , než úlohu podřadnou. Průčelní stěnu nad oltářním stolem vymaloval na vápně r. 1868 Ribenův žák Petr Maixner (1831 – 1884).Na hlavním prostředním obraze, rozděleném na tři pole, je umístěn uprostřed umírající sv. Václav. V pravém poli prchají jeho tři vrahové Hněvsa, Časta a Tyra a v levém poli na to posupně hledí bratrovrah Boleslav Ukrutný.Dále v pravém poli vlevo sv. Ludmila vyučuje sv. Václava, ve druhém poli se sv.Václavu koří Kouřimský kníže, v třetím poli je sv. Václav před císařem Jindřichem Ptáčníkem a v poli čtvrtém koná dobročinné skutky.Nahoře je zobrazen též sv. Václav. V levé boční lodi, tj. na evangelní straně, stojí oltář Panny Marie, pořízený nákladem probošta sv. Víta, dr.Adolfa Wurfla. Podobá se předešlému oltáři. Na svatostánku jsou obrazy českých patronů sv.Josefa, Wolfganga, Víta a Jana Nepomuckého od prof. Antonína Lhoty (1812 – 1905). Malby na průčelní stěně dokončil v r. 1872 Petr Maixner. Uprostřed vidíme Zvěstování Panny Marie, v pravém poli seslání Ducha Svatého a v levém poli Nanebevstoupení Páně. Dole je umístěno Narození, Obětování a Zjevení Páně a dvanáctiletý Spasitel v chrámě. Zcela nahoře je zobrazeno korunování Matky Boží. Na kruchtě stávaly varhany od Josefa Predingera, jež byly v letech 1898 – 99 přestavěny varhanářem E.Š. Petrem (1853 – 1930), podle návrhu tehdejšího karlínského chorregenta Ondřeje Homíka. Ve své době patřily mezi největší varhany u nás. Malířská a sochařská výzdoba chrámu byla prováděna až do konce 19.století a podíleli se na ní i jiní přední výtvarní umělci, spojující několik generací. Sklomalby byly provedeny podle návrhů Rockera, Františka Ženíška a Františka Sequence, na malbách lodí pracovali mj. Zikmund Rudi a Gustav Vacek. Mnoho zadaných prací však nebylo provedeno vůbec a též nebyla dodržena programová náplň výzdoby chrámu, schválená kardinálem B.Schwarzenbergem. Přesto je kostel sv. Cyrila a Metoděje znamenitý výtvor moderní sakrální stavby, znamenající u nás počátek nové éry výtvarného umění a je významným dokladem raného historismu v české architektuře. Právem byl proto zařazen mezi památkově chráněné objekty.

Autor : Zdeněk Kovařík

V Praze 8 dne 13.10.2016