Konec vítáni, je třeba říct sbohem!

Máma,  model 2016. Vtip a nebo hrozná realita?
zdroj foto: Facebook

Blíží se doba, kdy zprávy o vraždění civilního obyvatelstva dalším fanatickým magorem napojeným na IS, budou vnímány jako samozřejmá součást našeho každodenního života. Už teď nás politici nabádají, že si máme zvykat. Řečnit to oni umí. Osobně se nechci dožít doby, kdy zprávy o dalších útocích budou na stejné úrovni jako ta o silničářích, kteří opět zaspali a o vlekařích, kteří požadují náhradu za špatnou zimu.

Zatím jsme vyděšeni, naštvaní, máme potřebu vše komentovat na sociálních sítích, dohadujeme se mezi sebou, co by se vlastně mělo dělat a že nelze z těch odporných činů vinit mírumilovnou muslimskou menšinu žijící již roky v Evropě. Už mě nebaví sáhodlouhé filozofické debaty o krvavé historii křesťanství, nebaví mě ani debaty o nedostatečné integraci a xenofobních postojích, alergická jsem i na řeči o naší nedávné migraci díky soudruhům, nechci už žádné dojemné fotky malých topících se dětí.

Nejsem sobec, pouze chci jistotu a bezpečí pro svoji rodinu a všechny ostatní, a ty v tuto chvíli začínám ztrácet. Za to, že žiji jako řádný člen této společnosti, a i proto dodržuji její pravidla i s tím, že jsem dobrovolně odevzdala část své svobody rozhodovat o všem podle svého, chci velmi málo. Nechci se bát. A nechci se bát toho, že další zprávy o desítkách mrtvých nikdo už na Facebooku nebude komentovat.

Za největší blamáž pak v této věci považuji snahu všech výjimečných a vyvolených lidí, elit, podsunovat mi argument o multikulturním obohacení. Holt jsem prostě omezená a hysterická matka, ale já se ve své zemi cítím obohacena dostatečně. Já jednoduše nechci, aby se v mé domácnosti vedle kuchyňského nože a vodní stříkací pistole v dětském pokoji, musela objevit i střelná zbraň.

autor: Mgr. Vladimíra Ludková - zastupitelka za ODS

Facebook - Vladimíra Ludková

V Praze 8 dne 26.07.2016