Lesní školka v Praze 8

Lesní školky nejsou jen pro smrčky, ale jsou také pro děti. A dětem se v nich daří, no jako těm smrčkům v lese. Lesních školek nebo lesních klubů je v Praze hned několik a i v Praze 8 jednu máme – v Čimicích. Ne každému se tento typ předškolního zařízení může zamlouvat a mnozí mohou argumentovat, že ve městě přece není možné hovořit o lesní školce. Nicméně lesní školka není o lese, je o filozofii v rámci předškolního vedení dětí. A v osmičkové čimické to dělají moc dobře.

Ranní přivítání se odehrává za deště, větru i slunce venku a bez ohledu na počasí se dopoledne vyráží do okolí, nejčastěji do čimického údolí, velmi často také na různé dobrodružné výpravy za poznáním. Během velmi krátké doby se děti bez výjimky otuží, nudle u nosu jsou méně časté a na dveřích školky nevisí cedulky „ve školce se objevila spálová angína“, „ve školce jsou vši“, „prosím přineste dítěti zásobu papírových kapesníků“. Dopolední čas, který děti tráví při hře venku na vzduchu, i když někdy třeba v pláštěnkách a holinách, se velmi brzy odrazí na jejich tělesné a rovněž mentální odolnosti.

Ze začátku mohou být děti více unavené, ale opravdu jen na chvíli, velmi brzy si totiž zvyknou a přestane jim chybět herna s kobercem a topením. V té čimické lesní školce se děti v poledne vrací do svého zázemí, kde obědvají a dopřávají si odpočinku – nikoliv ve sdílených postýlkách, ale ve vlastním spacáku, a to je teprve to pravé dobrodružství. Během odpočinku některé děti usnou při pohádce, jiné si hrají hry, které jsou pro tyto chvíle nachystané ve „spací“ místnosti. Všechny děti jsou však učeny respektu, že právě teď se odpočívá a někteří kamarádi spí. Odpolední část bývá více spontánní a tráví se v souladu s naladěním dětské skupiny. Někdy se vyrazí ještě na krátkou výpravu, jindy se tvoří, zpívá, hraje divadlo, o masopustu se pečou koblihy, v předvánočním čase se zdobí perníčky, po návštěvě truhlářské dílny se pracuje se dřevem a dlátem, po návštěvě muzea se jezdí prstem po mapě. 

Lesní školka možná není pro každé dítě a rozhodně není pro každého rodiče, zejména babičky jsou často vyděšené, když si vyzvedávají zablácená vnoučata, co z kapes tahají šnečí ulity a jejichž batůžek díky množství sesbíraných kamínků váží o kilo navíc. Lesní školka však prospěje všem! Rozhodně je nutné se oprostit od představ typu „v mateřské škole naproti přes ulici chodí děti vzorně a bez křiku ve dvojicích “ a „děti umí to či ono“ nebo třeba „děti chodí každý týden na loutkové představení“. Lesní školka je o nesmírné pestrosti a každý den je jiný, ale přesto má svůj pevný řád. Den v lesní školce se utváří podle potřeb dětí, nikoliv potřeb učitelů. Inspirací je každý den, aktuální počasí, roční období, svátky.

A co víc? Účast rodičů na všem, co se v lesní čimické školce odehrává, je povolena a vítaná. Pro nás dospěláky, co chodíme do zaměstnání, je nesmírně těžké uvolnit se z práce, ale jednou za čas, to stojí za to. Být s dětmi ve školce a účastnit se jejich programu, je neopakovatelným zážitkem. Sem tam se zapojit, ptát se průvodců, pozorovat vlastní dítě v interakci s ostatními, pomoci třeba s výrobou indiánského totemu je nesmírně obohacující. Každý z dospělých se zapojuje podle svých možností a chuti, důležitá je ta možnost a vědomí, že vás nikdo nevyhání. A je to opravdu úžasné. Nezříkejme se v okamžiku zápisu do vzdělávacího zařízení zážitků, které utváří naše dítě možná mnohem více než je často uspěchaný čas mezi vyzvednutím ze školky a večerníčkem.

Na stránkách www.3udoli.cz se dočtete více a protože nastává jaro, které je v lesní školce nádherným obdobím „pučení“, tak je již jen posledních pár míst. Vůbec nevadí, že bude březen, v lesní školce si nikdo nehraje na začátky a konce školního roku, všechno začíná v okamžiku, kdy to začít má, stejně tak jako první den v lesní školce. Stojí to za zkoušku, třeba i jen na jeden den v týdnu. 

Mgr. Vladimíra Ludková - zastupitelka za ODS

V Praze 8 dne 29.02.2016