Řidič je nepřítel, živnostník je parazit, všichni jsme ovce

Řidič je nepřítel naší současnosti i budoucnosti. Tím, že ráno naložíte děti do auta, odvezete je do školky, potom se sami odvezete do práce, potom opět vyzvednete děti, naložíte nákup a hurá domů, tím vším konáte zlo. Máte-li pak auto k podnikání, jste ještě větší škůdce. A škůdcem je i pečující rodina, která každý den šetří náklady státu, a jezdí ke svému stárnoucímu rodiči místo, aby ho umístila v nějakém vzdáleném zařízení. Jak jinak si vyložit přístup posledních několika let, kdy se řidič stal lovnou zvěří všech úředníků a policistů?

Překročení rychlosti o několik kilometrů se trestá hlavně v místech, kde se chodec vyskytne spíš jaksi omylem, a nikoliv u škol, školek a nemocnic, kde by takové měření bylo na místě. Každý aktivista, který si sáhne na moc, třeba jako na některých pražských radnicích, hned na začátku začne „zklidňovat dopravu“ a v důsledku toho jen zkomplikuje jízdu v místech, kde dosud žádné problémy nebyly. Vrcholným číslem všech lovců řidičů je aktuální nalajnování modrých čar na většině území Prahy. Velké většině z nás se před domem objevily modré čáry a my se poslušně zvedneme a s radostí dojdeme zaplatit za kartu, abychom pak večer kroužili a hledali místo k zaparkování. Na boj s drobnou kriminalitou nejsou peníze, ale aby byli řidiči šikanováni skenováním značek aut, zda náhodou nestojí v zóně v rozporu s pravidly, tak na to se peníze našly. A již brzy se tak v Praze budou pohybovat rovnou tři superfízlovací vozy, které zadarmo nebudou!

Dokud byly parkovací zóny na dvou, třech, městských částech, naučili jsme se s nimi žít. Nyní se postupně zavádí všude. Každá část Prahy má své karty, každá městská část má jiný přístup. Ve výsledku to ovšem znamená jediné. Praha přestává být městem pro Pražany, tedy pokud zrovna nejste zachránce planety, který jezdí na kole, protože ti jsou úředníky milováni. Argumentuje se Berlínem a několika dalšími městy. Škoda, že se při tom zapomíná na rozdíl mezi plackou a kopcem, také na rozdíl cen za parkování, ale také na naši svobodu ve věci rozhodnutí, jak chceme jezdit. Všichni chápeme, že v centru města musí být parkování výrazněji regulováno, ale proč se modré čáry objevují na sídlištích a ve čtvrtích s rodinnými domky? No abychom museli zaplatit.

Milí aktivisté, milá radniční koalice, paní primátorko, říkali jste, slibovali jste, že „ANO, bude líp“. A v čem to líp spočívá? Že živnostník si musí koupit parkovací kartu k autu, které je nezbytným pracovním nástrojem. Tento člověk pracuje a platí vám daně. Aby třeba instalatér mohl jet do sousední městské části utáhnout kohoutek, musí naházet do automatu sumu, která je dost podobná částce, kterou si právě vydělal. Je líp v tom, že já, abych odvezla dítě do školky, potom jela do práce, kde se starám o seniory s diagnózou demence, zaplatila 1200 korun na rok? A nedej bože, abych se chtěla po práci s dítětem zastavit v sousední městské části třeba do loutkového divadla. Ano, i to totiž děláme. Máme tu drzost se sejít s přáteli, vzít děti na hřiště a do divadla nebo jen každý den zajet do obchodu pro rohlíky.

Auta, to nejsou krabičky, které se po Praze pohybují sami, v autech sedíme my, s našimi dětmi, nákupy, stárnoucí mámou a tátou, starostmi. Tak nás už proboha nechte na pokoji. Nechte nás pracovat, nechte nás normálně žít. Udělejte jednu zónu pro centrum města a jeho nejbližší okolí, druhou pro místa, kde je nějaký problém. Živnostník není parazit, tak po něm nechtějte nehorázné peníze, jako chcete nyní. Netrestejte majitele nemovitostí a pečující rodiny o své blízké. Ti všichni, my všichni, vám dáváme dost peněz v podobě daní a různých dalších poplatků. Chceme jediné, nekomplikujte nám život.

Mgr. Vladimíra Ludková

zastupitelka za ODS Praha 8

koordinátorka sociálních služeb

V Praze 8 dne 14.09.2016