Řešení? Domovské právo

Smrdí, popíjejí krabicové víno, otravují, žebrají, bez studu kálejí kdekoli, dělají neuvěřitelný bordel, pokřikují sprostě na lidi, děti se jich bojí. Prostě naši milí bezdomovci. S těmito individui se bohužel potkáváme denně u stanic metra, před supermarkety, na náměstích. Prostě všude tam, kde je možné vyžebrat nějaké peníze nebo někoho okrást. A to nemluvím o společné jízdě tramvají, což je zejména v zimě nezapomenutelný čichový zážitek.
 
Také Vás zarazilo, že některým z nich špatně rozumíte? Rozhodně to není jen tím, že se jim pod tíhou alkoholu plete jazyk. Oni prostě mluví slovensky, ukrajinsky, rumunsky, moravskými nářečími. Dovolím si tvrdit, že drtivá většina pražských bezdomovců nemá s Prahou, natož s naší osmičkou, vůbec nic společného. Je prostě přitáhla anonymita velkoměsta. Tady se dělá bordel lépe, než na malé vesnici, kde se všichni znají.
 
Máme takové lidi tolerovat nebo jim pomáhat? Já říkám, že ne. Ať se o ně postarají 
u nich doma. Proč bych já, který řádně platím nájem, elektřinu, různá pojištění, všemožné nehorázné daně, měl ještě doplácet na lidi, jejichž jediným cílem je každodenně se zpít do němoty „kvalitním“ krabičákem? Proč se mám bát jít s dětmi do Čimického háje, aniž by na mě z křoví nevylezla nějaké ožralá smrdící troska?
 
Jediným legálním řešením, jak je dostat pryč, je opět zavést domovské právo – tedy příslušnost k obci. Tento institut zrušený v roce 1948 zajišťoval právo na nerušený pobyt v obci a chudinské zaopatření z její strany. V tom vidím cestu.
 
Možná mě za tento návrh budou napadat nějací pseudohumanisti. Vřele jim doporučuji návštěvu části Čimického háje u Penny Marketu za Vozovnou Kobylisy. Nejen tento kousek, ale celý háj loni na podzim parta příznivců geocachingu vyčistila od mnoha tun bordelu, z větší části tam natahaného bezdomovci. Uplynulo pár měsíců a bordel je tam znova. Ovínění kluci a holky se prostě činili.
 
Díky, ale já vás tady nechci.
 
Autor: Tomáš Mrázek
V Praze 8 dne 10.06.2014