Každý politik je špatný, nebo ne?

 
S touto myšlenkou se v různé podobě můžeme setkat prakticky na každém kroku. Nejvíc jí razí ti, kteří chtějí sami do politiky a dělali by vše lépe. Tak nějak nepoliticky. Za posledních několik let se tak do politiky dostalo mnoho lidí. Jedni chtěli zabíjet dinosaury, druzí dělali pořádek v Augiášově chlévě.  Nechali se zvolit a stali se z nich, hádejte kdo, no přeci politici. A stále dokola. 
 
Hlavním znakem těchto novodobých zachránců je absence nosných politických myšlenek a naopak přítomnost skvělé sebepropagace. Hlásají: Jsem tady, abych očistil a zachránil. „Veřejné věci“ tak začínají čím dál tím více spravovat ti, kteří nepřišli 
s myšlenkou pravé, či levé politiky, ale politiky správné a čisté. To jim umožňuje dělat cokoliv a dav nadšeně tleská. Tleská plíživému oklešťování zastupitelské demokracie, které se nejvíc projevuje ve zdivočelosti státních zástupců a několika málo policistů. 
 
Základní zbraní se tak v politickém boji stávají udání a případné sdělování obvinění z trestného činu. To vše ideálně těsně v předvolebním čase, jak se krásně ukázalo například těsně před volbami do Evropského parlamentu v Praze 2, kdy v předvečer hlasování a za velké pozornosti médií dostalo několik politiků ODS sděleno obvinění z trestného činu. To, že za pár dní bylo obvinění zrušeno, už je jedno. Svůj účel splnilo, pokud se o tom objevila nějaká zmínka, tak maximálně na zadních stránkách novin. 
A hlavně, už bylo po volbách. 
 
Takové chování má za následek jenom jedno. Široká veřejnost, která nemá čas a chuť vše sledovat, ztrácí důvěru v zastupitelskou demokracii, politici se bojí cokoliv udělat a k moci se ženou opět ti názorově neuchopitelní a povrchní. Kloužou se na povrchu vlny zvané obliba. A je to obliba nezaložená na pevném prosazování politické myšlenky, ale obliba založená na několika líbivých gestech. Hlavní je se někde ukázat s rozesmátou tváří, s několika přitakávači kolem sebe. 
 
Chceme toto, a nebo se konečně vzpamatujeme a půjdeme hodit do volební urny lístek s někým, kdo něco udělal a chce dělat pro „věc veřejnou“? Budeme volit podle čisté či špinavé značky, nebo podle toho, kdo je na tom kterém konkrétním volebním lístku napsaný? 
 
Martin Cibulka
                                                                                        
V Praze 8 dne 6.10.2014