Zakážeme i život - vždycky končí smrtí

Radnice vyhlásila referendum o toleranci k hernám. A já se tomu vůbec nedivím. Úplnou likvidaci heren sice neměla ve volebním programu žádná z politických stran, ale nedostatek témat a současně tradice v hledání nepřítele a jeho následném společném kamenování způsobily, že se této agendy někteří chytili jako pověstné lejno košile. Našla se prostě stvůra, na kterou lze hodit všechny hříchy světa. Je potřeba ji zašlapat do země, protože kdo nejde s námi, jde proti nám. K tomu všemu falešná obviňování, překrucování, lhaní. A tak prostě radnice (vlastně celé zastupitelstvo složené ze všech politických stran) jednomyslně zavelela.

Já svůj hlas nulové toleranci nedám. Nehraji o peníze, ani mi žádné z herního průmyslu nekynou. Tak proč? Protože si myslím, že ti, kteří hrají, budou hrát dál a pouze se po případném zákazu přesunou jinam. Budou sázet prostřednictvím mobilů a internetu a o peníze přijdou tak jako tak. Rozdíl bude v tom, že daně shrábne někdo jiný, pravděpodobně v jiné zemi. Městská část neuvidí ani korunu, a tudíž ani peníze, které nedostane, nepošle na podporu dětského sportu, jako to dělala doposud. Fotbalisti nebudou mít svoje kopačky a balóny, baletky svoje sukénky. A také si myslím, že stát či obec (lidově řečeno vrchnost) by neměly v našem životě hrát roli „velké mámy“ a vodit nás za ručičku jako troubu. Mají snad říkat: „Pepíčku, na ty kamna nesahej! Pepíčku, spálíš se! Pepíčku, nehraj!“ A v tom se zásadně liším od všech těch adiktologů a jim podobných. Mimochodem, nemyslíte si, že když někdo nahází do automatu peníze, je to jeho volba, ale proč já mám platit ty, kteří mu říkají „nehraj“?

Celkově je mi tak nějak jedno, jak referendum dopadne, ale hlasovat určitě půjdu. A jak jste na tom vy?
 
Martin Cibulka
V Praze 8 dne 9.04.2014