Václav Hudeček: Praha 8 je dnes úplně jiný svět!

Kdyby na Vás někdo najdenou vyhrknul otázku, kterážto slavná osobnost bydlí kousek od vás, odpověděli byste z patra nějaké jméno? Že ne? Nevadí! Jednoho vám představíme. Světoznámého houslistu Václava Hudečka totiž po následujícím nekonformním rozhovoru rozhodně zapamatujete. Za Vaši Prahu 8 se ptá Vladimíra Ludková.

Jste představitelem ruské houslové školy – jak byste ji laikovi přiblížil?

Není to úplně přesné. Studoval jsem částečně v Praze na konzervatoři u profesora Micky a mám hotovou celou AMU u profesora Václava Snítila, který coby žák Jaroslava Kociána představuje ryze  školu českou. Zároveň jsem však byl žákem věhlasného ruského houslisty Davida Oistracha.  Jsem tudíž takový houslový  „koktejl“ , jakým však je i takzvaná Ruská škola, kterou do Petrohradu přivezli čeští houslisté Laub a Hřímalý ještě za časů Báťušky cara. David Oistrach však patřil ke škole Oděské, která byla více  ruská. .Není jednoduché určit, jaké školy jsem vlastně představitelem.

Dvaadvacet let  pořádáte koncertní cyklus Svátky hudby v Praze, festival v Moravských Budějovicích a svým studentům v Luhačovicích se věnujete už sedmnáct let. Chystáte nějaký další podobný projekt?

Svátky hudby se kromě Prahy také  konají  již čtvrtým rokem v hotelu Baltaci Atrium ve Zlíně. Letos byl s velkým ohlasem pořádán první ročník  Svátků  v Litoměřicích. Snažíme se s mojí ženou na těchto akcích umožnit převážně mladým umělcům předvést své dovednosti kultivovanému  publiku.  Navíc na našich koncertech začínající umělci vystupují po boku renomovaných hvězd. Po létech mohu s potěšením konstatovat, že většina dnešních vynikajících interpretů středního věku své první kroky na koncertním podiu absolvovala právě na „našich“ Svátcích.

Vrcholoví sportovci končí kariéru z důvodu stárnoucího těla. Špičkoví umělci však koncertují do pozdního věku. Jak je to možné? Vždyť hra na hudební nástroj je fyzicky náročná a nejen to, je náročná na fungování mysli.

Hra na nástroj je opravdu  srovnatelná se sportem, nikoliv však vrcholovým. Sprintér  zcela jistě  nevydrží na rekordních výkonech  dobu srovnatelnou se špičkovým  houslistou a délkou jeho kariéry. U muzikantů je  to samozřejmě také velmi individuální. Některý kolega končí v 50 létech a jiný je ještě v pokročilém věku schopný zahrát úžasně cokoliv.  Zmínil bych např. houslistu Nathana Milsteina, nebo violoncellistu Pabla Casalse. Za pianisty Arthura Rubinsteina. Tito pánové hráli ještě v 80 letech úžasně a  to  repertoár, který jiní nezahráli ani v mladém věku.

Kdybyste se znovu narodil, měl být muzikantem a nemohl být houslista, co byste si vybral?

Jako dítě jsem chtěl být pilotem a tato vášeň k letadlům mě neopustila. Díky hudbě jsem však poznal úplně jiný svět, který má také něco do sebe.  Housle jsou úžasný nástroj, ale nádherná hudba byla napsána i pro klavír, dechové nástroje a pro lidský hlas. Mít hlas Luciana Pavarottiho by také vůbec nebylo špatné.  Bylo by to ale s mojí současnou zkušeností  asi těžké rozhodování , čím bych chtěl být.

Dotýká se problém s nelegálním sdílením hudby na internetu i tzv. "vážné" hudby? Pociťujete to nějak jako interpret? 

Samozřejmě jsem se setkal mnohokrát s „vypálenými“ CD obsahujících moje nahrávky. Většinou však byly takto rozmnožovány proto, že originály  byly vyprodány a vydavatel je už dále  nedodával. U vážné hudby není pirátské sdílení tak rozšířené a to vzhledem k povaze, ekonomické situaci  a věku konzumentů tohoto umění. Větší problém vidím v tom, že už vše bylo mnohokrát zaznamenáno a to mistry skutečně světovými. Těžko se dnes  mladému interpretovi přesvědčuje posluchač, aby si koupil právě jeho nahrávku.

Kolik houslí vlastníte? A jak své nástroje přepravujete, když cestujete po celém světě?

Mám velmi slušnou sbírku. Já jsem si totiž všechny nástroje, které jsem za svůj život zakoupil, či dostal darem ponechal. Nikdy jsem nepodlehl pokušení jako někteří kolegové, kteří v tehdejším Československu levně nakoupili  cenné nástroje a  na Západě draze prodali. Na některé housle ze své sbírky  hraji, jiné půjčuji potřebným talentovaným studentům. Co se cestování týká, vždy je mám u sebe , tedy i v letadle uložené v bezpečném futrále. Servis, který potřebuje i hudební nástroj mně zajišťuje přítel a vynikající český Mistr houslař Karel Vávra a jeho syn Tomáš.

Na kolik máte housle pojištěné?

Využívám sejfu v bance, kde je mám uložené  a  ve všech ohledech dobře zaopatřené.

Jaké housle jsou Vaše nejoblíbenější a jaké jsou ty nejvzácnější?

Nejvzácnější pro houslistu jsou ty, které mají nejlepší zvuk. Momentálně jsem „zamilovaný“ do houslí, které postavil v Paříži houslař Bernardel v roce 1877. V době ,kdy vznikl jeden z nejúžasnějších směrů v umění Impresionismus.

Většina diváků chodí na koncerty za relaxací/odpočinkem, vy tam jdete do práce. Jak odpočíváte Vy?

Se ženou chodíme rádi na dlouhé procházky přírodou, máme rádi galerie a zbyde li trochu času během turné, navštěvujeme kulturu kdekoliv na světě se právě nacházíme.

Hraní na housle musí být i fyzicky náročné. Jak se udržujete v kondici? Existují speciální cviky na protahování a posilování rukou pro houslisty?

Jak jsem již výše uvedl, procházky jsou skvělé a také plavání. To provozuji kdykoliv se k tomu naskytne příležitost. Žádné speciální cviky nepraktikuji a ani o nich nevím.

Co Vaše hudební fanynky? Posílají Vám dopisy či případně dárky?

Když jsem byl ve věku pro fanynky  nejžádanějším, to je 18-20 let, jednou jsem vezl, nebo vlastně  agentura  za mnou do Československa posílala lodní poštou  z japonského turné 80 kg dárečků. Dopisy a maily chodí dodnes a jsou velmi milé . Občas dostanu i dárek. Člověka těší, že jeho práce někomu  práce udělá radost.

Jakou nejzajímavější věc jste na svých koncertech od fanoušků dostal?

Nedávno jsem v Kyjově dostal od tamního pěstitele zeleniny v květináči celý „strom“ červených paprik. Přinesl mi je na pódium, sotva jsem to unesl. A nemusím dodávat, že byly úžasné. A“ strom“ vypadal nádherně.

Prý jste část svého života  bydlel na Praze 8, kde přesně? Jaký je vlastně Váš vztah k Praze 8?

Na začátku našeho společného života jsme se ženou několik let bydleli v Bohnicích na sídlišti v Toruňské ulici. Panelák  nebyl samozřejmě ideálním bydlením pro muzikanta a spisovatelku. Každý zvuk je tam slyšet. Ale zase tam na rozdíl od centrální Prahy byl hezký vzduch. Náš dům byl hned na kraji naproti klinice, kde je spousta stromů a tak to nebyl ten typický socialistický výhled z paneláku do paneláku. Měli jsme tam i laskavé  sousedy. Nicméně jsme byli rádi, když se nám podařilo přestěhovat  na Vinohrady. Praha 8 je však dnes úplně jiná, než byla v té době. Libeň , Karlín. Opravené staré domy a krásné moderní stavby. Úplně jiný svět.  Zajdeme občas i do divadla pod  Palmovkou . Eva k němu má nostalgický vztah, neboť v něm hrávala.  I já mám k těmto místům vřelý vztah, neboť v nedalekém „Zámečku“ jsme se s mojí ženou brali.

 

Rozhovor s V. Hudečkem vedla Vladimíra Ludková

V Praze 8 dne 13.01.2014